23.08.2010 00:00

A-tým: BERGER HRÁL POPRVÉ ZA DOLNÍ CHABRY, ZA KTERÉ CHYTAL VÍZEK!

 

Jako by se čas vrátil zpět. Červený dres ala FC Liverpool opět oblékl Patrik Berger. Fotbalista, jenž v lednu kvůli zraněnému kolenu ukončil ve Spartě profesionální kariéru, se v něm představil v Dolních Chabrech, v pražské I. A třídě. Tam si zahrál ve společnosti Vladimíra Šmicera, Ladislava Vízka, Ivana Haška, či Jiřího Rosického. I tak ale Dolní Chabry zápas s Třeboradicemi prohrály 1:2. Berger měl po zápase dobrou náladu z toho, že si opět zahrál fotbal, ale dobrý pocit mu kazil právě výsledek. „Je to škoda, měli jsme aspoň vyrovnat,“ svěřil se Berger.

Máte za sebou první soutěžní zápas po řadě měsíců, kdy vás trápilo zraněné koleno. Věřil jste, že se opravdu ještě objevíte na trávníku v roli hráče?
Věděl jsem, že se vrátím k fotbalu. Koleno potřebovalo pauzu, vypadalo to tak na půl roku, aby se všechno zlepšilo. Taky mi bylo jasné, že když budu hrát, tak za Dolní Chabry.

Takže vás kamarád Vladimír Šmicer nemusel přemlouvat? Nabídek jste měl možná víc...
Kdepak, že bych šel jinam, to nehrozilo. Bydlím tady a spoustu kluků znám. Stejně jsem se chtěl hýbat, tak nebylo co řešit. Navíc je paráda zahrát si s takovými hráči jako jsou Šmíca, Láďa Vízek, Ivan Hašek nebo třeba Jirka Rosický.

Pamatujete si vůbec, kdy jste si zahráli v mistrovském zápase spolu s Vladimírem Šmicrem?
To už je dávno. Kopali jsme spolu naposledy asi před pěti lety za Liverpool, přesně to nevím. A teď jsme vlastně hráli ve stejných dresech. Bylo to moc příjemné.

Jaký na vás udělala dojem pražská I. A třída?
Bylo docela vedro, a tak jsem byl překvapený, že se v tom zápase možná zbytečně moc běhalo, snad víc než v lize. Zápas to byl náročný. Pro soupeře je motivace, když máme v sestavě taková jména, ale i my chceme vyhrávat. Mrzí mě, že jsme aspoň nevyrovnali. Určitě se nechodím na hřiště jen vyprdět.

Takže jste poznal, že soutěž nebude asi jednoduchou procházkou. Jak moc zápas bolel?
Ukázalo se, že nám tady z těch soupeřů nikdo nedá nic zadarmo. Ale co se týče hry, samozřejmě tam fauly byly, ale nic hrozného. Všechno bylo v duchu fair play.

Jediný gól daly Dolní Chabry z penalty, která byla nařízena po faulu na vás. Neuvažoval jste o tom, že jí půjdete kopat? Nakonec ji proměnil Jiří Rosický.
Já jsem přišel do klubu jako poslední, v téhle konkurenci to není jen tak, jít na penaltu.

Nemrzí vás s odstupem času konec ve Spartě, nenapadlo vás, že jste nyní mohl ještě hrát první ligu?
Kdybych byl stoprocentně zdravý, tak jsem neměl důvod končit. Ale bylo jasné, že koleno by tu zátěž nevydrželo. Samozřejmě mě to napadne a nohy mi cukají. Ale cukání zahrát si je jedna věc a zdraví ta druhá, důležitější. Tak to beru. Není důvod, abych na Letnou chodil s kapesníkem a brečel. Prostě to dál nešlo.

Jste vůbec s někým ze Sparty v kontaktu? A co říkáte na výkony svého bývalého klubu?
Stýkám se s brankářem Blažkem, i dalšími hráči jako třeba s Kladrubským, nebo Kadlecem. Není problém. Ale jinak ke Spartě nechci nic říkat, nezlobte se.

Chodíte na Letnou alespoň v roli diváka?
Ano, už jsem na Spartě byl. Naposledy na předkole Ligy mistrů, kdy hrála se Žilinou.

A co na Slavii? Za tu jste taky hrál a navíc máte permanentní vstupenku...
Na Slavii jsem ještě nebyl, ale uznávám, že je to od klubu hezké, když permanentku dostane každý, kdo v jejím dresu nastoupí ke stovce ligových zápasů. Ale nebyl jsem tam, ještě se tam nehrál tak zajímavý zápas, který by mě tam přilákal. Takže ani nemůžu říct, vedle koho sedím. Zajdu se nejspíš podívat až na derby Slavie se Spartou.

INTERNACIONÁL LADISLAV VÍZEK MUSEL DO BRANKY A TVRDIL: BYLA TO PREMIÉRA I DERNIÉRA!

Během kariéry kouzlil Ladislav Vízek v záloze pražské Dukly i československé reprezentace. V pětapadesáti letech si ale vyzkoušel novou roli. Když byl v první půli vyloučen gólman Dolních Chabrů a v zápise nedopatřením nebyl napsán náhradní brankář, postavil se mezi tyče právě Vízek. „Bylo to poprvé v kariéře a taky naposledy,“ měl jasno zkušený internacionál.

Za svůj výkon se ale nemusel stydět a mnohdy doslova čaroval. Za svá záda pustil Vízek míč jen po ráně z penalty, podruhé pak soupeř trefil přesně k tyči. Další šance, stejně jako rány ze střední vzdálenosti likvidoval s jistotou a u fanoušků získával respekt. „To mě těší, ale stejně už do branky nepůjdu. Je to nejhorší možné místo,“ narážel Vízek na známý fakt, že když chybuje gólman, tak už nikdo nemůže přehmat napravit.

Ze začátku jej fanoušci povzbuzovali s úsměvem. „Láďo, můžeš rukou,“ křičeli třeba ve chvíli, kdy olympijský vítěz z roku 1980 dokráčel v dresu s dvacítkou na zádech poprvé mezi tři tyče.

Pak už ale většinou fandové tleskali, a když zmařil soupeři tutovku, vyvolávali i jméno známého hráče.

V poločase jsem si říkal, že to kluci po přestávce otevřou a budou riskovat, protože jsme nechtěli prohrát. Když jsem jen pomyslel na to, že na mě budou soupeři chodit sami, tak jsem měl z toho snad čtyřicítku horečku,“ smál se Vízek.

Nakonec si ale vysloužil pochvalu a to nejen od diváků, ale i od spoluhráčů. „Prostě dokázal, že může hrát všude,“ prohlásil třeba Ivan Hašek, předseda Českomoravského fotbalového svazu, který odehrál celý zápas.

STOPER DROBNÝ NECHTĚL ZA TŘEBORADICE HRÁT, PŘESVĚDČIL HO AŽ PREZIDENT

Fotbalisté Třeboradic měli v duelu s Dolními Chabry v sestavě také borce s prvoligovými zkušenostmi. Na místě stopera odvedl skvělou práci devětadvacetiletý Václav Drobný, který naposledy působil v Bohemians Praha, během kariéry ale kopal i za Spartu, Štrasburk či Aston Villu. Po zápase neskrýval spokojenost, už před zápasem prý burcoval spoluhráče, že mají i proti silnému soupeři na dobrý výsledek.

Mám radost, že jsme vyhráli, ale pro mě ten zápas nijak zvláštní nebyl, spíš pro mé mladší spoluhráče,“ vykládal Drobný po výhře nad Dolními Chabry 2:1. „Říkal jsem jim, že soupeř má sestavu nabitou velkými jmény, ale že to jsou jen fotbalisti, a když budeme hrát dobře zezadu, tak máme šanci. Přesně to se povedlo.

Stoper už dříve vyhlásil, že bude tým z Třeboradic jen trénovat, na hřiště se mu nechtělo, ale nakonec se do středu defenzivní třeboradické řady postavil. „Nastoupil jsem jen proto, že mě o to požádal prezident klubu,“ vysvětlil Drobný, že se na jeho rozhodnutí do budoucna nic nemění.

V obraně přitom působil jistým dojmem, dokázal, že by mohl hrát daleko vyšší soutěž. „Po posledních zkušenostech na Střížkově už nemám ambice živit se v Česku fotbalem. Věnuji se podnikání a tady dělám fotbal pro radost,“ doplnil obránce.
 

—————

Zpět